Terezínské hry 2024 startují již 23.08.2024 ..
( více informací)Terezínské hry 2024 startují již 23.08.2024 ..
( více informací)
V roce 2015 startovaly Terezínské Hry ve svém čtvrtém vydání a opět se co do nabídky zábavy i poznání rozkošatily. Však se také za námi přišlo podívat podstatně více návštěvníků než předchozí rok. Terezínské Hry jsou rok od roku oblíbenější a my jsme za to moc rádi.
Co tedy bylo v roce 2015 v Terezíně k vidění?
Pojďme, uděláme si takovou malou virtuální procházku. Máme pátek 29.května 2015. Po příjezdu do Terezína zaparkujeme svého plechového miláčka v okolí Smetanových sadů, ať to nemáme daleko a pospícháme do víru dění do objektu bývalých Ústeckých kasáren, které jsou letos hlavním stanem megaeventu. Od stánků před objektem se line sympatická vůně, ale mlsání musí počkat – jdeme dovnitř.
Projdeme branou na nádvoří, kde již stojí smontované pódium na vyhlašování vítězů, zadní část dvora je zapáskovaná, protože tudy budou běhat chrabří borci a borkyně usilující o získání pokladu místní pevnosti, na druhé straně pak vidíme stánek s maliňáky a jejich bohatou nabídku stolních her k vyzkou
šení.
Nápis „REGISTRACE“ nás nasměruje do ohromné místnosti plné lidí, kteří se přišli podepsat na cihličku, ze které se postupně staví logbook (letos v podobě pevnosti), vyzvednout si visačku, zapíchnout špendlík do mapy v místě svých domácích souřadnic (a někteří dorazili opravdu z daleka – například až z USA), podívat se, co nabízejí krámky se zbožím, popovídat si s kamarády, koupit lístek do tomboly (ano, ceny jsou velmi bohaté a rozmanité, vždyť se dá vyhrát například velmi kvalitní čelovka od renomovaného výrobce, roční prémiové členství do Geocachingu nebo například krásný zelený porcelánový servis s jelenem – kdo by odolal). V tom mumraji návštěvníků elegantně proplouvají dámy a pánové oblečeni do zelených triček s logem Terezínských Her 2015 – organizátoři – a snaží se (někdy úspěšně a někdy marně) nasměrovat každého tam, kam chce jít, poradit kdy a kde se co děje, vyřizovat ztráty a nálezy – prostě udržovat megaevent v chodu. Viděli jsme vše, co potřebujeme, vezmeme si tedy letáček s mapkou a časy jednotlivých dílčích eventů a jdeme ven na čerstvý vzduch. Kam se vypravíme nejdříve? Něco se děje na nádvoří.
V ohrazeném prostoru pochoduje divná postavička v organizátorském tričku a černé vestě a pořvává: „Soutěžící prvního turnusu Za Pokladem Pevnosti Terezín, pojďte sem!“. Teď se otočil a na zádech má nápis „PÁN PEVNOSTI“, ale nápadně se podobá loňskému Paklíčovi – patrně kariérní postup. Soutěžící se začínají scházet, během chvíle dobíhají i poslední opozdilci, které směřují organizátoři z registrace. 48 soutěžících a nezbytný proviant - tedy nosiči baťůžků, svačin, vody, fotografové i odborní rádcové. Pán pevnosti začíná vysvětlovat pravidla hry, rozdává obálky s nezbytným vybavením, soutěžící si lepí identifikační náramky na ruce, vypisují své nicky do hracích karet, ptají se na vše možné a netrpělivě poskakují a nemohou se dočkat startu hry. Na scénu přibíhají Paklíčové v pruhatých tričkách – letos jsou zde dokonce čtyři (a jedna technická zvláštnost, všichni jsou vyšší než Pán pevnosti…), soutěžící zapisují název svého týmu na zadní stranu obálky a pak postupně po týmech vystupují na pódium na focení s Paklíči a Pánem pevnosti. Nakonec ještě společná fotografie všech soutěžících pohromadě a můžeme vyrazit za pokladem.
Jako každý rok, disciplíny se dají rozdělit do tří skupin dle zaměření – na sílu, na obratnost a na přemýšlení. Máme dvanáct týmů po čtyřech soutěžících, dvanáct soutěžních úkolů na dvanácti místech. Celkem tedy řádí v pevnosti čtyřicet osm bojovníků najednou. I když organizátoři postupně rozšiřují počet turnusů, ve kterých se dá startovat, přesto je stále beznadějně zaplněno a na spoustu zájemců se prostě nedostane. V roce 2015 je pro soutěžící připraveno sedm turnusů, z toho dva noční s velmi zvláštní atmosférou pro nebojácné hráče a jeden turnus dětský pro bojovníky do pátnácti let.
Pro získání pokladu potřebují soutěžící mít čtyři klíče a indicie pro uhodnutí správného hesla k pokladu. Ovšem novinkou pro letošní rok je způsob určení, kdo bude kde soutěžit. O tom už rozhodli soutěžící v momentě, kdy si nalepili barevné pásky na ruku. V předchozích letech si mohli soutěžící sami vybrat, kdo se zúčastní které „atrakce“, letos je vše dopředu dané. Na stanovišti má organizátor kartu s modrým pruhem, soutěží tedy majitel modré pásky – inu, není to přece piknik, ale boj o poklad.
Společné odpočítávání: TŘI – DVA – JEDNA - START! Soutěžícím začínají dvě hodiny klání, tak držíme palce. Můžeme se podívat s nimi dovnitř, co se vlastně na kterém stanovišti děje.
| Temná místnost bez oken je osvětlena svíčkami a po stropě a stěnách se mihotají tajemná zelená a červená světýlka. Jsme ve sluji známého otce Fura a jeho družky matky Fúrie. Klíč nebo indicii zde může soutěžící získat pouze tehdy, pokud se mu podaří správně a včas odpovědět na hádanku. A není to vždy lehké, nervy pracují, v sázce je přeci klíč k pokladu. Možná i proto zde občas zaznívají odpovědi skutečně originální a moudré – například na otázku „Máš z toho užitek až poté, co to pohřbíš – co je to?“ odpověděla soutěžící: „Manžel“. |  |
V sousedství nalezneme pověšenou modrou síť a u ní se obléká do „lezecích cajků“ soutěžící. Úkolem je vyšplhat několik metrů nad zem na dřevěný můstek a….. …..skočit. A také se chytit sítě a není to zrovna blízko, zato je to dost vysoko. Když se to povede, musí ještě hráč po síti přelézt až nahoru na druhou stranu a tam vzít klíč a snést ho dolů. I s nezbytným jištěním je to adrenalin, jak má být. |
 |
 |
Hned vedle nalézáme další zajímavou stavbu – patrně se nebude jednat o původní dílo z doby Josefa II, pokud se tedy v té době nespecializovali na výrobu hradeb z EUROpalet. Soutěž právě začíná, jeden soutěžící je připoután na kraji labyrintu a druhý probíhá trojrozměrným bludištěm po tmě a hledá cestu ke klíči. Po jeho získání se ještě musí v časovém limitu stihnout vrátit a odemknout kolegovi pouta – jen tak je možné klíč získat. |  |
Za zatáčkou v suchém příkopu je připravena další past na soutěžící – od stropu zavěšené pneumatiky připomínají spíše pavilon opic v zoologické zahradě, než soutěžní úkol – a název „Cirkus Humberto“ také nepomáhá pochopit. Zde je třeba mít velkou dávku obratnosti a mrštnosti. V časovém limitu stihnout přeskákat po pneumatikách z jedné strany na druhou, tam sebrat klíč a vrátit se stejnou cestou zpět na start a hlavně cestou nespadnout na zem, to není nic lehkého, zde se dost často neuspěje, protože ono cirkusové nářadí nezůstane ani chvíli v klidu – zde to zvládnou jen ti nejlepší. |
|
Pět centimetrů široký popruh pěkně napjatý z jedné strany příkopu na druhou, asi tak půl metru nad zemí – o výškové práce tedy patrně nepůjde. K tomu volně prověšené lano, na jedné straně stupátko, na druhé pověšený klíč. Přebaletit z jedné strany příkopu na druhou po napjatém popruhu, sebrat klíč a hurá zpátky – vše v limitu a samozřejmě bez spadnutí. A ten volně prověšený provaz je na co? No, pokud se ví jak, tak možná může i pomoci, ale dost soutěžících si z něj vyrábí akorát oprátku. |
 |
Další disciplína vypadá na první pohled jako lezení na strom, jenomže je tam pár „ale“. Jednak ten strom neroste ze země, ale je pověšený od stropu dolů, takže se kýve. Navíc tento zvláštní druh stromu nemá větve, jen díry vyklované zuřivými datly. Jako jediná pomůcka pro lezení je pár dřevěných tyček, které pasují do vyklovaných děr – a nahoře se houpe klíč v pořádné výšce, takže všechno se musí absolvovat v sedáku s jištěním. Tohle je opravdu pořádná dřina! |
 |
Z příkopu se nyní podíváme dovnitř do pevnosti – a máme to se vším pohodlím, protože soutěžící střídají vždy jednu vnitřní a jednu vnější atrakci, takže se naběhají až až. Pro průchod mezi pevností a příkopem je k dispozici pouze podzemní chodba a v ní rakev, ze které občas vstává její obyvatel. Je to takové milé zpestření v momentě, kdy pospícháte z jednoho stanoviště na druhé. Snažíte se nahnat čas, luštíte heslo, adrenalin se rozlévá po těle a v tom vás umrlec chytí za kotník.
 |
Po vstupu do pevnosti narazíme na temnou místnost, v ní několik nádob s pravda zvláštním obsahem a truhličku se zámkem. K otevření je třeba mít kód a klíč – a ty jsou ukryty v nádobách. Myši, švábi, červi a kdovíjaká další havěť je pouze předkrm pro hlavní chod – HAD. Studené upřené oči, každou chvíli se objevující rozeklaný jazyk - některé komentáře (a to nejen soutěžících dam) jsou ve slušné společnosti nepublikovatelné. |
|
Hned vedle jsou dveře vedoucí nikam – taková místní specialita. Dveře v úrovni podlahy vedou ven do příkopu, ale jsme v druhém patře… Soutěžící oblečený do sedáku vstupuje na kládu, která je zavěšena od stropu do prostoru a volně se houpe při každém pohybu. Stačí jen dojít na konec, vzít si klíč a vrátit se zpět, to vše v limitu. Soutěžící se rozdělují do skupin dle způsobu zdolání trasy na chodivé, plazivé, zadkošoupací, kolenooděrné, řevoucně-strnulé a padající. |
|
Další stanoviště obsadili vědci – naši přátelé LABORKY CZ připravili hned dvě stanoviště pro naše soutěžící. Prvním z nich je místnost s trezorem, do kterého je třeba se dostat, a to za použití všemožných pomůcek. Stěny jsou lemovány počítači, monitory, nápisy a šiframi, navíc má k dispozici soutěžící velké množství baterek, brýlí a dalších předmětů – stačí si vybrat to správné vybavení a ještě navíc zjistit, jak ho použít. |
 |
Druhou disciplínou připravenou našimi vědátory je pravý opak té první – střílečka s pistolkami. Ze startu vyráží tři soutěžící a během časového limitu se mají proplétat mezi překážkami a dojít na konec místnosti. Jenže pro ti nim stojí vědátoři se svými pistolemi a brání. Jen soustředěný útok vzájemně se kryjících útočníků může uspět a dorazit do cíle včas. |
 |
 |
Pomalu, ale jistě se blížíme k závěru – podíváme se na předposlední disciplínu. Zde je třeba namáhat hlavu, svaly můžete nechat chvíli odpočívat. Skládáme puzzle v časovém limitu, ovšem předlohou je malá mince o průměru asi dva centimetry, takže detailů moc vidět není. Polovina týmu skládá, polovina povzbuzuje. |
 |
Poslední zastávkou před cestou do síně s pokladem je útulně zařízená recepce hotelu, na zdi visí deska s klíči a v rohu místnosti je zamčená truhlička. Klíč od truhličky visí na desce, jeden z těch třiceti je jistě správný, jen si dobře vybrat. Ovšem přímo k desce se nesmí, pro sundání klíče se využívá asi tři metry dlouhá kláda s naběračkou na konci. Kláda je podepřená jen kousek od svého konce u soutěžícího a navíc nedrží na místě, ale padá na všechny strany. Fyzikální zákon o rozložení sil na páce známe všichni, ale toto je praktická ukázka, na kterou soutěžící jen tak nezapomenou. |
- - -
Spočítáme klíče, pro otevření sálu s pokladem je třeba mít čtyři. Pokud štěstěna nepřála, bude se muset tým rozhodnout a obětovat tolik hráčů, kolik klíčů nám chybí. Není to jednoduché rozhodování – stát stranou a dívat se, jak kamarádi rabují poklad, to není lehké. Pak ještě indicie – pilným plněním úkolů jich lze získat až šest – a to by mělo stačit pro uhodnutí hesla. I tady se však mohou vyskytnout pochybnosti, takže dokud kryptex nepovolí, napětí ve vzduchu je doslova hmatatelné.
Jednotlivé týmy se setkají v sálu s pokladem a odevzdají své hrací karty se zapsanými výsledky jednotlivých bojů od klíče, indicie a čas. Předtím však musí do karty dopsat heslo, které uhodli ze získaných indicií. Strážci pokladu karty vyhodnotí a pokud jsou všechny podmínky splněny, může tým vstoupit do finále hry. Postupně, podle pořadových čísel v turnusu, vstupují týmy do středu sálu s pokladem, kapitán týmu vezme kryptex (kovový válec s otočnými kroužky, na kterých jsou vyražená písmena), nastaví jednotlivé kroužky do správné polohy tak, aby bylo čitelné heslo a… …a pokud má správné heslo, kryptex se otevře a vydá týmu klíč od pokladu.
Od této chvíle běží časový limit 3 minuty, který může být prodloužen nebo zkrácen o čas, který soutěžící získali nebo ztratili během plnění úkolů. Získat čas navíc mohou tak, že splní více úkolů, než kolik potřebují pro získání všech klíčů a dostatku indicií. Naopak ztratit čas mohou tak, že se jim nepovede úkol splnit a navíc se hráč nedokáže vrátit v limitu na start. Všichni volní členové týmu vyrážejí plnit poslední úkol – rabovat poklad Pána pevnosti. Za pomoci rukou, nohou, někteří dokonce i za použití kolegy neseného v náruči, vynáší z bedny ukryté v temné kobce terezínské zlaťáky ven do sálu. Kolik se podaří získat zlata? Po skončení časového limitu strážci pokladu pečlivě zváží uloupenou kořist a zaznamenají úspěch týmu do pamětních listin. Tým s největší hmotností získaného zlata vyhrává a těší se na sobotní vyhlášení vítězů, protože získá krásné ceny.
Utahaní soutěžící opouštějí sál s pokladem. Zničení, ale spokojení - bohatší o pár šrámů a jedinečné zážitky.
A z posledních sil se vlečou na logicky následující atrakci Terezínských her – do HOSPODY!
.
Je libo klobásku, gulášek, nebo raději něco sladkého? Kávu na povzbuzení, čaj pro zahřátí, něco ostřejšího pro rychlejší zahřátí, nebo snad výborné pivo ze Zichoveckého pivovaru? Prostory před Ústeckými kasárnami zaplnily stánky, stany, lavice, stoly, hudba, dobré jídlo, skvělé pití a spokojení návštěvníci. Po prvním dnu zde odpočívají svorně soutěžící i organizátoři a všichni se těší na zítřek, kdy vypukne hlavní den Terezínských Her. Tak si to tu užijte a běžte včas spát, zítra toho bude k vidění mnohem víc a začíná se brzy – tak na shledanou ráno v půl deváté.
Dobré ráno, pokračujeme v našem putování po megaeventu. Včera si dospěláci zařádili v pevnosti, máme za sebou dva normální a jeden noční turnus, potom si dospěláci dali večer do trumpety u stánků - ale co děti? Pro ty se dnes od rána chystá prima zábava, hned tři eventy jsou vyhrazeny především pro káčata.
První z nich je NANOEVENT - pod bedlivým dozorem organizátorů se děti pustí do malování, skládaní, spousty soutěží a také velké klání o to, kdo postaví nejvyšší věž z CWGček. A aby to nebylo dospělákům líto, mohou se o to také pokusit, ale mají svou vlastní kategorii, jinak by byli úplně bez šance - naši malí inženýři dokážou stavět hodně vysoké věže.
Tak si pěkně pohrajte a půjdeme se podívat kousek vedle - na koníky.
NA KOŇSKÉ STEZCE - WHERIGO PRO DĚTI
Spojení megaeventu a speciální Wherigo keše se stalo již jakousi standardní záležitostí, se kterou prostě počítáme. Pro letošní rok se činil Renekk a připravil si hru především pro káčata, ale dospělákům vstup zakázaný není.
Káčata od těch nejmenších až po ty odrostlé se mohou zapojit do výukového programu pro své koně - na koňské stezce jejich koník získává zkušenosti a učí se všemu potřebnému. Stezku absolvují dokonce i čerstvě vylíhlá káčátka v kočárcích - tak je to správně, rodičové!
A aby těch zvířátek nebylo málo, tak místní hospodáři pozvali návštěvníky megaeventu k sobě na statek. A tak těch zvířátek bylo opravdu hodně.
... a ještě pejskové
... a kočičky
... a slepičky
... a ....
Využijeme lákavé nabídky organizátorů a zároveň vyhovíme dětem - "zaparkujeme je" na nanoeventu a vydáme se za poznáním. V průběhu soboty se konají tři přednášky o zajímavých cestách ať už cílovou destinací, nebo také způsobem dopravy. Stačí si jen vybrat a hlavně dorazit včas, abychom nerušili po začátku vyprávění:
|
Markéta Dobešová (čtyřhranka) Jak jsme přešli z Mnichova do Benátek |
 |
Antonín Mittelbach Dobrodružství na vysokém kole |
 |
Ottík5 Ottíci u Santa Clause |
 |
Pěkně jsme si odpočinuli a tak se zase trochu rozhýbeme. A před tím vyzvedneme děti z Nanoeventu, protože tohle si budou chtít sami vyzkoušet nebo alespoň vidět tatínka a maminku, co budou provádět. Na trávníku před pevností nafasujete slušivý obleček ve tvaru koule, ten si obléknete a můžete vyrazit do bitvy. Fotbálek dostává s tímto úborem úplně jiný náboj - a to doslova, děti, začíná další lekce z fyziky! Během hry uvidíme, jak nejprve kladný náboj (dvě koule se k sobě přibližují - asi je k sobě váže přitažlivá síla) se v zápětí po nárazu začne měnit na záporný - koule se začínají silně odpuzovat, dokonce odletí od sebe.
Můžeme vřele doporučit též k řešení drobných rodinných či přátelských sporů, ublížit si nejde, ale člověk se pěkně zapotí a vydovádí. Pěkně si to užijte, než vyrazíme dál.
PUTOVÁNÍ TRACKABLES A VÝMĚNA CWG
Další závod, ale tentokrát nás z něj nohy bolet nebudou. Na cestu se vydá trackovací předmět a bude hájit naše barvy. Autíčko, beruška, panáček nebo luční koník? Vše povoleno. Na startu organizátoři skontrolují, že je vše jak má být - předmět je nový, nemá "najeté" žádné kilometry a má správné označení. Jen takový se smí vydat na dalekou pouť, aby najezdil co nejvíce kilometrů z keše do keše. A za rok se zase vrátil sem, do Terezína, kde profrčí cílovou páskou.
A pokud snad žádného vlastního cestovatele nemáte, tak si ho tady můžete pořídit a přidat se k závodu. Nebo se třeba jen podívat, prohlédnout si soutěžící či ve velkém koši plném cestovatelů vyměnit donesený předmět za jiný, který s vámi bude brázdit terén po keškách.
A ještě jedna část tohoto eventu tady nebyla zmíněna - zde si přijdou na své i sběratelé dřevěných součků - ano, tady je to pravé místo, kde se dají vyšmelit duplicity a získat tak další unikátní kousky do sbírky. Kolik už jich máte? A máte všechny verze vydané pro tento megaevent? Pokud ne, tak se zastavte ještě na registraci, tam se dají sehnat všechny.
Pojďte si trošku zabloudit! The maze runner - v češtině "runner" znamená běžec a "maze" bude asi znamenat, že ten běžec zažije pěknej mazec - alespoň tak si někteří bloudiči a bloudičky připadají.
Orientační běh, který standardně zabírá jeden a kus lesa a k tomu pár luk, skal a polí okolo, je zde v Terezíně zmáčknutý do čtverce o straně pár metrů. Ale jinak jsou všechny parametry orienťáku zachovány! To se musí vyzkoušet!
 |
 |
 |
Poledne na krku, polovina atrakcí za námi, druhá polovina před námi - časově nám to vychází perfektně. Co je dál v plánu - no prostě "rychle se najez, půjdeme na jez!". Letos poprvé se otevírá jez pro návštěvníky megaeventu, takže se můžeme podívat, jak to vypadá pod vodou. Podle průvodce prý skafandry nepotřebujeme, tak snad ví, co říká a my se vrátíme zpět v celku a v suchu.
Výborná příležitost pro zvědavce, ale nedoporučujeme pro klaustrofobiky, pro ty by to bylo horší než T5ka.
A teď si pospěšme na náměstí, protože další event začíná za pár minut, tak ať chytneme dobrá místa.
Už potřetí vyráží do Terezína Ottík5 se svou knihou rekordů, jeho akce „Ručník přes celý Terezín“ patří už neodmyslitelně do terezínské sestavy. Vezměte si s sebou ručník a pojďte, ať jsme na náměstí včas, všechno vysvětlím po cestě.
Cílem této taškařice je vzít svůj ručník do Terezína, tam se postavit na náměstí, napjit protilehlé rohy ručníku na sebe s kolegy stojícími vedle v řadě a vytvořit tak nekonečně dlouhý ručník – ideálně přes celý Terezín. První pokus se odehrál v roce 2013, kdy se podařilo vytvořit ručník dlouhý 511 metrů. Loni jsme měli smůlu v podobě přívalového deště, který část návštěvníků vyhnal z náměstí a donutil je použít ručník k původnímu účelu, takže se podařilo vytovřit
„jen“ 375 metrů dlouhý ručník. Letos to ale vypadá s počasím slibně, tak snad rekord překonáme.
Řadíme se na náměstí, po nezbytném zalogování odcházíme na volné místo v řadě a lovíme ručník z batohu. Nic nechápající kolemjdoucí vrtí hlavami, němečtí turisté ve snaze pomoci svlékají mikiny a napojují je na ručník, naštěstí se našel tlumočník a vše vysvětluje – ručník mají a pomáhají také. Nezbytné posunování lidí a napínání ručníku pod taktovkou Ottíka a dalších pořadatelů a nakone měření.
ANO!!! Rekord je na světě, nejdelší ručník v Terezíně je od roku 2015 dlouhý 634 metrů! Děkujeme návštěvníkům a gratulujeme. A teď honem zpátky do pevnosti, už se tam zas něco nového děje.
Sotva jsme stihli doběhnout z náměstí, na nádvoří se chystá další akce. První – pilotní ročník Her Bez Hranic, soutěže pro kačerské týmy inspirovaná stejnojmennou televizní soutěží – snad si na ni z televize pamatujete. Prostor před tribunou je zabrán pro soutěžící, okolo stojí přihlížející diváci. Další diváky můžeme spatřit dokonce i na střechách jednotlivých budov – pokud netrpíte závratí, rozhled je z tohoto místa báječný.
Přicházejí moderátoři Markéta (převlečená za mysterku) a Petr (v kostýmu představujícím event), představují hru, vysvětlují pravidla a během chvíle už postupně přibíhají soutěžní týmy. V tomto ročníku jsou jen čtyři, ale o to rychleji bude vše odsýpat. Na scénu přicházejí též rozhodčí, tuto důležitou roli převzali opět naši milí známí z týmu LABORKY. Paklíčové opustili svou pevnost a ujali se role figurantů, stavěčů a bouračů atrakcí, dorazil i hlavní sudí Marián, takže jsme komplet a můžeme začít.
Jako první disciplína dnešního dne startuje FTF odlov. Při lovu FTF jde o to být první, ostrými lokty od sebe odrážet protivníky. Prostor kolem sebe - to je bublinový fotbálek. Dva soutěžící z každého týmu si obléknou slušivý nafouknutý obleček v podobě velké koule, ze které koukají pouze nohy a vyrazí do pole. Jeden je útočník, druhý obránce – nebo spíš by se mohlo říci střelec (snaží se vstřelit míč barvy svého družstva do vymezeného prostoru) a škodič (snaží se odkopnout míče své barvy z dosahu ostatních střelců). Po nejistém začátku se nám soutěž mění v docela podařenou řežbu, hráči na sebe narážejí a díky nafouknutým koulím se odrážejí a odlétají pryč, střelci se zlepšují každým okamžikem a skóre naskakuje. Zahvízdání na píšťalku ukončuje hru a probíhá vyhodnocení. Kdo je zvědavý na výsledky,
Pokračujeme další hrou a tou je vzpomínka na všechny kešky věnované starému dobrému Archimedovi. Jen si vzpomeňte, děravá trubka, musíte si donést vodu, ucpat díry, nalít vodu, čímž zjistíte, že další díry jste neucpali a teče vám do bot, pak se díváte na tu „vodu“ a jen doufáte, že kačer před Vámi donesl doopravdy vodu a ta se zbarvila na žluto až v trubce… I my budeme nosit vodu. Soutěžící mají na hlavách slušivé kloboučky, pro dnešní slunečný den jsme jim připravili slamáčky. A protože této hry budou mít plnou hlavu, vodu budou nosit přímo na hlavě. Na startu kolegové naplní klobouček vodou pomocí konvičky a zalitý soutěžící běží do cíle, kde decentním předklonem dopraví obsah kloboučku do odměrné nádoby – hlavně rychle a nebryndat po cestě!
Soutěžní část nádvoří se nám mění před očima. Naši pomocníci vytvářejí na plastových podložkách kluzký film, který nám nahradí sníh, abychom mohli sáňkovat. Soutěžící v družstvu se nám rozdělili na sáňkaře a sáně. Sáně zaujmou startovací pozici na startu, sáňkař nastoupí a sáňky převezou sáňkaře do cíle. Čím více sáňkařů se do cíle dostane, tím lépe. Sáňky sviští po trati tam a zpátky takovou rychlostí, že je třeba upravovat trasu i v průběhu závodu. Veselé klání doplňují koledy, prostě vánoční atmosféra na spadnutí.
Čtvrtou disciplínou dnešních her je týmový odlov. V terénu se musíme občas spoléhat na kolegu, protože sami se ke keši nedostaneme. Ve Hrách Bez Hranic budeme spolupracovat na transportu vajec, protože na tomto produktu se případná nešikovnost projeví velmi zřetelně. Soutěžící se rozdělí do dvojic a postaví se do čtverce tak, aby stáli proti sobě. To znamená, že přímo na protilehlé straně čtverce stojí kolega, který chytá i hází. Po odstartování začínají házet a chytat vejce se svým kolegou, po každém chycení je třeba vejce ukázat rozhodčímu, který potvrdí celistvost a započítá bod. V ten moment se vejce dostává opět do vzduchu a pokračuje ve své cestě na druhou stranu čtverce. Vzhledem k tomu, že souběžné létá 16 vajec ve velmi malém prostoru, o srážky není nouze a diváci jsou poprvé za celé Hry spokojeni se svým místem kousek dál.
Vstupujeme do druhé poloviny Her, hrací plocha se nám proměnila, materiál na omeletu byl doručen do kuchyně místo něj naši pomocníci vytvořili věšákový slalom a paletovou prolézačku. Dalším úkolem bude lovit multinku. Protože však máme jen jednu stage, budeme obíhat jen tu, ale s čím dál větším počtem lovců. První lovec z týmu vyrazí na trať, absolvuje její překážky, vrátí se do cíle a připne k sobě dalšího lovce. Spolu opět absolvují trať a připínají dalšího. Konečný housenky mají hlavu a sedm článků a kupodivu si vedou docela dobře a na svých šestnácti nohách jsou až překvapivě stabilní. K pádům dochází jen výjimečně a prolézačku také nikdo neucpal. Gratulujeme a posouváme se do dalšího kola
Tím dalším kolem je zdravověda, přece jen je odlov keší spojen s jistými riziky a v případě zranění je třeba pacienta doručit do zdravotnického zařízení. Protože nosítka jsme v pevnosti nenašli, používáme podlážky, které jsou pravda trochu těžší, ale jinak plně vyhovují požadovanému. Dva soutěžící nosiči naloží třetího soutěžícího představujícího náklad a vyrážejí na strastiplnou trasu ze startu do cílem. Tam je možné vyměnit nosiče i náklad a opakovat transport. Ačkoliv je soutěžících v družstvu osm a mohou se střídat, i tak se zdá, že jsou nosítka čím dál těžší a na konci časového limitu vidíme všechny tváře pěkně pokryté potem a prachem. Chtělo by to naše unavené a zašpiněné soutěžící trochu omýt, abychom je poznali.
Na očistu ušmudlaných soutěžících je další disciplína jako stvořená. Naši pomocníci přinášejí kbelíky plné vodních bomb, malé gumové míčky napuštěné až k prasknutí vodou. Zároveň přináší terče a hra může začít. Na startu stojí jeden soutěžící, který hází, v cíli stojí dva soutěžící držící terč a třetí, který to schytá. Tedy, správně řečeno, který letící bombu chytí, ideálně neporušenou, aby se mohla započítat jako bod. Terčem je deska s vyříznutým kruhovým otvorem, do kterého je třeba se trefit a chytač stojící za terčem musí opatrně bombu chytit a uložit do kbelíku. A protože vzdálenost mezi startem a cílem není malá a navíc má terč kolem otvoru natlučené hřebíčky, mycí proces může začít. Než se střelci zacvičí ve správném míření, jak chytač, tak oba držáci již vypadají podstatně lépe, velká část nasbíraného prachu, vajec a kamínků je pryč. Toto je opravdu vydařená disciplína.
Poslední kolo naší soutěže, zbývá nám tu bazén napuštěný vodou (asi tak po kotníky), do kterého naši pomocníci lijí litry koupelové pěny a začínají připravovat lázeň pro zbylé soutěžící. Za pomoci různých nástrojů vyrábíme spoustu a spoustu pěny – kupodivu jako nejšikovnější pomůcka se ukazuje klasický cedník, pokud byste potřebovali doma vyrobit několik krychlových metrů pěny, doporučuji. Ale co s tím? Pomocníci přináší koše plné míčů v barvách jednotlivých týmů a vhazují je do bazénu. Pěna se okamžitě zavírá a po míči není ani památky – vše je připraveno. Pěkně pohromadě naskáčou soutěžící do bazénu a loví míče své barvy. Pokud vyloví svůj, předává ho do koše kolegovi na suchu. Pokud se mu podaří ulovit míč cizí barvy, okamžitě ho hází zpět pod pěnu, aby soupeřovi nenadržoval. Do konce časového limitu se podaří vylovit spoustu míčů.
Hra končí, soutěžící jsou vymydlení, navonění – jako ze škatulky. A to je dobře, protože nás čeká závěrečné vyhodnocení a vyhlašování vítězů. Ale bez ohledu na to, jak dopadlo bodování, všem zúčastněným borcům a borkyním patří náš velký obdiv za statečnost, bojového ducha, schopnost hrát fair play a hlavně umět si ze sebe udělat legraci a pobavit tak sebe i ostatní. Vám všem patří velké díky, medaile si rozhodně zasloužíte. A také musíme poděkovat divákům! Vytvořili výbornou atmosféru povzbuzováním a drželi soutěžícím palce - a to se přece počítá.
Vedro na nádvoří pevnosti bylo úmorné a tak osvěžení u vody by mohlo přijít vhod - poďte k řece, v rámci megaeventu jsou v nabídce i závody pramic.
Pod velením starého mořského vlka v organizátorském tričku vyrážejí pramice na svou trať a měří se čas. Hledáme nejrychlejší posádku, která dokáže v rekordním čase zdolat vytyčenou trasu. Výsledky z jednotlivých rozjížděk se zapisují a budou zveřejněny večer při vyhlašování výtězů.
Tak co, máte chuť se projet?
Další možnost na protažení těla před námi – vydáme se za lezci. A vezmeme to pěkně postupně, jak to má být – nejprve nahodíme. Na stanovišti na nás čekají organizátoři, můžete si vybrat, zda budete používat prak nebo arboristický pytlík. Cílem je kruh ve výšce 15 až 20 metrů, který je třeba zasáhnout co nejvíce u středu – podle toho jsou následně přidělovány body. Máte na to tři pokusy, tak držím palec. Na celkové výsledky si počkáme do večera, zatím se podíváme ještě kousek dál.
Nahazování jsme netrénovali, tak můžeme lézt. Dalším stanovištěm je Rychlolezení. Jak rychle dokážete vyfrčet nahoru po laně? Je to 15 metrů nad zemí. Tak nejprve obléct sedák, nezapomenout na helmu, vše zkontrolovat a pak už jen dát pokyn organizátorovi, že je možné startovat. START, stopky běží, zastaví se až po dosažení cíle. Nejrychlejší lezce vyhlásíme opět večer na celkovém vyhlašování vítězů všech soutěží. A že někteří lezci jsou opravdu hodně rychlí!
 |
 |
 |
A tady už to bude bez stopek a na pohodu, ale zase úplně bez adrenalinu ne, to by byla škoda. Projedeme se na lanovce nad řekou Ohří – nevšední zážitek i výhled. Organizátoři napnuli lano přes řeku a připravili tak pro naše návštěvníky velmi netradiční způsob dopravy.
Skoro 150 metrů dlouhá trasa bez zastávky, výška od pár metrů do pár centrimetrů nad vodou. Technika je mnohokrát vyzkoušena, takže vykoupání nehrozí – přesto někteří návštěvníci v momentě startu nemají zrovna nejlepší barvu obličeje. Ale po přistání v cíli už je vše v naprosté pohodě a je vidět, že tento způsob dopravy má hodně přívrženců.
Takže si laskavě zakupte jízdenku - nebo vlastně letenku, vyzvedněte CWGčko, připravte se na paletovém nástupišti, ukončete výstup a nástup, příští stanice druhá strana Ohře - a frčíme.
Po chvilce předvedeme ladné přistání v cílové destinaci a jedva se nám přestanou klepat kolena, vyrazíme na zaslouženou odměnu ke stánku.
Prošli jsme vše, co nám hlavní den megaeventu nabídl. Už se setmělo, v pevnosti vrcholí poslední turnus hry Za pokladem a návštěvníci po náročném dnu odpočívají u stánků. Megaevent se zvolna chýlí ke konci, ráno už zbyde jen poslední akce tohoto roku a tou je CITO. Tak to u stánku nepřežeňte, ať vás ráno při úklidu nebolí hlava.
Poslední den Terezínských Her. Sluníčko se do toho hned od rána pořádně opřelo, takže nám nebude zima. Zbývá vše zabalit, naložit do aut a hlavně vše uklidit, aby město Terezín bylo ochotné půjčit své prostory i pro příští rok. Odnášíme lavice, stoly, demontujeme pódium a bazén. Na jednotlivých stanovištích terezínského pokladu se likvidují atrakce a vše se uvádí do původního stavu, na registraci a zázemí organizátorů rovnáme nábytek a odnášíme všechny rekvizity – snad se budou zase za rok hodit. V celém okolí posbíráme papírky a další nepořádek, který zde zůstal. Musím konstatovat, že ač se každý rok dostavuje více a více kačerů na Terezínské Hry, počet poházených odpadků se nezvyšuje – spíš naopak - a to je moc dobrá zpráva.
Poslední pytel s odpadem je připraven k odjezdu, vše je naloženo v autech, všechny prostory jsou zamčeny a klíče se vrací původnímu majiteli. Organizační tým se přestěhoval do místní hospůdky na zasloužený pozdní oběd a tam, u dobrého jídla a pití, si táááááááááááákhle oddechli, že to mají za sebou. Tak a teď začíná naše oblíbená hra. Kdo to bude? Kdopak to letos řekne první? Kdo to všechno zpíská? Kdo bude ten, který za to všechno může a spustí půl roku trvající maraton příprav a nervů? Kdo jako první vysloví tu větu:
„A BUDEME DĚLAT DALŠÍ ROČNÍK?“
Všem návštěvníkům děkujeme za krásný megaevent, je radost pro vás chystat Terezínské Hry, protože vidíme, že si to užíváte. Máme vás rádi a těšíme se na vás v roce 2016 v Terezíně.
Váš organizační tým
cestou necestou po Terezínských Hrách vás provázel Pet@s
